Aktuálně mimořádně dobře pozorovatelnou planetu Mars lze vedle tradičních astrofyzikálních charakteristik představit také jako kosmické těleso, které v minulosti sehrálo významnou roli při vývoji moderního kulturního ale i vědeckého prostředí.
Ještě ve druhé polovině 19. století astronomové o Marsu věděli opravdu jen velmi málo. Z důvodu probíhajícího dynamického technologického rozvoje však každé přiblížení Marsu k Zemi (pozn.: jde o tzv. opozice Marsu, při kterých nastávají významně zlepšené podmínky pro pozorování Marsu) představovalo unikátní příležitost pro zjišťování nových informací.
Jedna z historicky nejvýznamnějších příhodných opozic Marsu přitom nastala v roce 1877. Vedle objevu dvou Marsových měsíců americkým astronomem Asaphem Hallem svět doslova zaplavila zpráva respektovaného italského astronoma Giovanniho Schiaparelliho, který za pomoci 218mm teleskopu na milánské observatoři Bera údajně na povrchu Marsu zpozorovat zvláštní struktury, které nápadně připomínaly říční koryta.
Sám Schiparelli v prvopočátku o svém domnělém objevu vodních toků na Marsu uvažoval pouze v souvislosti přírodních vodních cest, resp. řek. Společenské naladění druhé poloviny 19. století v podobě boomu úvah o existenci mimozemského života však velmi rychle v duchu dnešních fake news přispělo k dezinterpretaci Schiparelliho zpráv. Například Schiparellim používaný italský pojem canali lze validně do angličtiny přeložit jako channels (tj. kanály ve smyslu přírodních vodních cest). Američtí překladatelé však Schiparelliho zprávy tvrdošíjně překládali s využitím slova canals (tj. vodních cest, které byly vbudovány uměle). Hypotéza mimozemského života na Marsu se začala dynamicky šířit napříč zejména Spojenými státy americkými ale i Evropou.
Postupem času se začali objevovat i další pozorovatelé, kteří Schiparelliho pozorování více či méně potvrzovali, byť jimi vytvářené mapy se ne vždy shodovaly. Pozoruhodný vývoj zaznamenaly Spojené státy, kde se začali objevovat nejrůznější vědečtí filantropové, kteří investovali nemalé soukromé finanční prostředky na podporu hledání mimozemského života na Marsu. Nejvýznamnějším z nich byl zřejmě americký podnikatel a diplomat Percival Lowell. Ten na vlastní náklady poblíž města Flagstaff v Arizoně vybudoval velkou observatoř, kde se následně velice intenzivně věnoval studiu Marsu a tvorbě map domnělých vodních kanálů.
Jakkoliv bylo více než tři desetiletí trvající úsilí Percivala Lowella a jemu podobně smýšlejících pozorovatelů nesmírně intenzivní, v průběhu času s dalším vývojem technických možností se sen o marťanech začal rychle rozplývat. Nástup fotografických metod v astronomii přinesl objektivizaci pozorování, díky čemuž se ukázalo, že kanály na Marsu nejsou ničím jiným, než hluboce zakořeněným optickým přeludem. Definitivní vyvrácení hypotézy marťanských umělých kanál je spojováno s francouzským astronomem řeckého původu Eugènem Michelem Antoniadim, který v roce 1930 přinesl nezvratné důkazy o chybě hypotézy. Další výzkumy navíc ukázaly, že vizuální pozorování neostrých linií planety Marsu může vyvolávat podvědomý dojem existence liniových útvarů.
Ačkoliv umělá říční koryta na Marsu skutečně nejsou, astronomická euforie přelomu 19. a 20. století dynamicky urychlila růst lidské představivosti v oblasti úvah o možnostech existence mimozemského života. Astronomický boom měl i nesmírně pozitivní vliv na americkou astronomii, která ještě v první polovině 19. století oproti Evropě silně zaostávala. Díky filantropické vlně podpory budování obřích amerických astronomických observatoří se
Spojené státy americké během několika desetiletí v oblasti všeobecného výzkumu vesmíru proměnily z absolutního outsidera ve světového leadera. Je proto zřejmé, že i chybné hypotézy mohou v přísně kritickém světě neaplikované vědy představovat důležitý zdroj intelektuálního či znalostního růstu.
Mars v roce 2020
Planeta Mars v říjnu 2020 představuje jednu z dominant večerní a noční oblohy. Aktuálně totiž opět prochází opozicí se Sluncem. Jde přitom o třetí největší přiblížení Marsu k Zemi od roku 1971 (blíže byl Mars jen v roce 2003 a 2018). Nejblíže byl Mars v úterý 6. října, kdy jej od Země dělilo pouhých 62,1 milionů km. Nejlepší pozorovací podmínky však nastávají v období opozice, kdy je Mars přesně na druhé straně oblohy, než je Slunce. Opozice připadá na 14. října 2020. Vhodné pozorovací podmínky však vytrvají i několik týdnů po opozici. Příští srovnatelná opozice přitom nastane až v roce 2035.
Současné podmínky pro pozorování Marsu jsou oproti jiným obdobím příhodné, ani to však neznamená, že Mars lze v běžných dalekohledech pozorovat tak, jako na obrázcích z učebnic či časopisů. Mars v dalekohledu nyní vypadá jako oranžový disk s průměrem přibližně 22 obloukových vteřin. Za dobrých pozorovacích podmínek lze pozorovat náznak některých tmavších pánví a případné i světlé oblasti polárního zalednění.
Mars se nyní na obloze objevuje ihned po setmění nad východem v souhvězdí Ryb. V průběhu noci se pak jasně oranžový Mars společně s hvězdami přesouvá přes jih a nakonec nad ránem mizí za západním obzorem.
Text byl napsán pro Jihlavské listy.
