V prosinci uplyne 40 let od posledního přistání lidí na Měsíci, zároveň nás letos v létě navždy opustil Neil Armstrong, první člověk, který se dotkl jiného nebeského tělesa. Program Apollo vyhlášený prezidentem Kennedym po úspěšném letu Jurije Gagarina si vytkl za cíl přistání na Měsíci do konce desetiletí. A úspěšný návrat z něj. Kromě 381,7 kg měsíční horniny přivezly mise Apolla i obrovské množství obrazového materiálu. Koncem 60. let přineslo do té doby neuvěřitelné technologie, které se využívají dodnes. Podívejme se, jak to s fotografováním a filmováním na Měsíci bylo.
Z dnešního pohledu se může zdát neuvěřitelné, že by byl člověk vyslán na jiné nebeské těleso a celý přenos z přistání by se uskutečnil bez jediného obrazového záznamu. Zvláště v kontextu nedávného přistání vozítka Curiosity. (odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=Esj5juUzhpU&feature=fvst)
Dokumenty, které přistání ukazují totiž vznikly až po příletu astronautů na Zemi. Proč? Protože přistání bylo snímáno filmovou kamerou, tedy na klasický 16 mm film. A ten bylo potřeba na Zemi vyvolat. Celé přistání Apolla 11 na Měsíci tedy doprovázel pouze zvukový záznam z přistávacího modulu a data z výškoměru a dalších přístrojů. Jediné živé obrázky z prvního výstupu na Měsíc poskytovala jediná televizní kamera umístěná na vnější straně přistávacího modulu. (odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=RMINSD7MmT4)
K tomu aby vše fungovalo, bylo třeba nastavit anténu směrem k naší planetě a rozmazaný přenos Neila Armstronga, sestupujícího po žebříku mohl začít. Kameru pak bylo možné poponést o kousek dál od modulu a postavit ji na jakýsi stativ. Pak mohla zabírat oba astronauty pracující na povrchu Měsíce. Všechny ostatní snímky (jak fotografické, tak filmové) byly k dispozici po vyvolání na Zemi.
O něco kvalitnější záběry z povrchu Měsíce byly pořízeny jíž zmíněnou 16mm kamerou Edvinem Aldrinem z kabiny lunárního modulu. (odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=d73jCthcAok). Ten vystoupil na Měsíc o něco později a tak mohl nafilmovat Armstrongův sestup po žebříku i první kroky po Měsíci.
Apollo 11 bylo vybaveny následující fotografickou technikou.
70-mm Hasselblad Electric Camera
Fotoaparát, který byl umístěn na palubě velitelského modulu, automaticky přetáčel film, motor byl poháněný dvěma nikl-kadmiové baterie, které potočil film a nastavil závěrku vždy, když byl stisknuta spoušt.
70-mm Hasselblad Lunar Surface Superwide-Angle Cameras. Fotoaparát byl umístěn v lunárním modulu, ovládal se menuálně, měl širokoúhlý objektiv.
70-mm Hasselblad EL Data Camera
Elektricky poháněný fotoaparát umístěný na obleku astronauta obsahoval optickou mřížku v ohniskové rovině, pro vyhodnocování fotografií. Používal 60 mm objektiv. Měl speciálně upravené ovládání, aby mohl být používán i ve skafandru. V případě Apolla 11 jím byl vybaven Neil Armstrong.
16-millimeter Maurer Data Acquisition Camera
Apollo 11 bylo vybaveno dvěma kamerami na 16 mm film. Jedna byla umístěna ve velitelském modulu, jedna v lunárním. Kamera měla objektivy s ohniskovou vzdáleností 5 mm, 10 mm a 75 mm, kamera v lunárním modulu měla 18 mm širokoúhlý objektiv. Zvláštností byla rychlost natáčení. Z důvodů šetření cenným filmem se vše točilo rychlostí 1 snímek za sekundu. Proto jsou záběry takové trhané.
Během mise Apolla 11 bylo nafoceno devět (zásobníků) 70 mm filmů. Celkem 1407 fotografií
http://www.lpi.usra.edu/resources/apollo/catalog/70mm/mission/?11. Na povrchu Měsíce vyfotografovali 129 fotografií. 13 filmů pořídili na 16 mm kameru.
